CHCI VYJET
Zvažujete misii, nebo už v terénu aktivně působíte? Najdete zde praktické podněty, články a inspiraci pro každou fázi vaší služby.
Kniha
Se spoluautorkou Eliškou jsme pro širokou křesťanskou veřejnost napsali knihu o misii z Česka. Vznikla na základě příspěvků od tří desítek českých misionářů v zahraničí. Vnímáme jako klíčové předat jejich poznatky jak novým připravujícím se misionářům, tak těm, kteří je na jejich cestě podporují. Kniha v sobě kombinuje praktické know-how o podpoře našich pracovníků a silná povzbuzení skrze příběhy konkrétních lidí. Naší touhou je, aby kniha pomohla každému dobře se připravit na dlouhodobou i krátkodobou misii, a aby česká církev dokázala nové lidi skvěle vysílat i se o ně starat.
Články
Člověk je na misijním poli vystaven různým tlakům. Asi nevykreslím všechny, jsou to třeba: kulturní šok, osamělost, frustrace z výsledků své práce, tlaky od lidí v týmu a od vysílající církve, nepohodlí, nemoci... Žádný misionář především nezůstane ušetřen kulturního šoku. Misijní antropolog Paul Hiebert kulturní šok popisuje jako....
Psali jste někdy nějaký dopis, které bylo těžko napsat? Mám rád epištoly v Novém zákoně. Apoštol Pavel psal dopisy různým lidem a církvím a vkládal do nich sám sebe. Dopis, který je snad nejvíc osobní, kde Pavel odhaluje věci ze svého života a své misijní práce, je druhý list Korintským. Celé úseky tohoto dopisu jsou věnovány těžkostem a soužením. Nejsou to jednoduchá témata, nejsou dnes častým námětem kázání, ale týkají se každodenního života a jsou velice aktuální i pro misii...
Vyskočil jsem uprostřed noci a skoro jsem protrhl moskytiéru nad postelí. "Něco tady je," říkám kamarádovi, který se probudil, když jsem předtím zařval ze spaní. "Co se děje?" "Něco na mě šahalo," říkám. Dostal hned husí kůži, taky něco cítil. Hned jsme se začali společně modlit, ale souvislá modlitba nám moc nešla, spíš jsme vyznávali ochranu skrze krev Ježíše. Ani nevím, kdy jsme šli znova spát, ale odešlo to. Byla to pro mě jedna z mnoha intenzivních zkušeností, které jsem zažil během své misijní cesty po jižní části Afriky...
"Prosím tě, tu máš, vem si žvejku," řekla kolegyně ještě, než jsem se stačil posadit. Před příchodem na týmové setkání jsem do sebe rychle hodil česnečku, skočil na kolo a přijel. Asi jsem byl cítit už na dálku. V Bosně a Hercegovině, kde je větší důraz na vnější image, kdy si lidi dávají pozor na to, jak vypadají (a jak voní), je uvařená voda s bramborami s česnekem a k tomu rohlík dost nepochopitelný koncept lehčího oběda. To se prostě nedělá, a i když jsem už přestal nosit ponožky v sandálech a používat látkové kapesníky, zase jsem se ukázal jako ten Čech. Pořád něco...
Jestli je jedna věc, co mám rád, tak je to bydlet na rovině v blízkosti velkého strmého kopce. Když jsme žili v bosenské Banja Luce a věděl jsem, že se potřebuju oddělit od někdy tíživé situace v práci s lidmi, tak jsem vzal auto, kolo nebo nejlépe šel pěšky a vylezl na kopec nad naší čtvrtí Mejdan. Při pohledu dolů jsem si uvědomil, že Bůh je větší než má situace...
V listu Efezským (6,18) čteme: "V každý čas se v Duchu modlete každou modlitbou a prosbou. K tomu bděte s veškerou vytrvalostí a proste za všechny svaté." Apoštol Pavel na tento apel bezprostředně navazuje: "modlete se i za mne, aby mi bylo dáno slovo, kdykoliv otevřu ústa, abych směle oznamoval tajemství evangelia." Pokud o modlitbu žádal i takový velikán víry, jako byl Pavel, o co více ji potřebujeme my? ...